Martina Antošová
„Prosím tě, jakým způsobem tvůj manžel připravuje špagety?“ zeptala jsem se právě dorazivší dcery, když moje vnučka, její malá dcera, prohlásila, že by si k obědu dala špagety se šunkou, jak to dělá její tatínek. Překvapený pohled, který se na tváři mé dcery objevil, naznačoval, že snad očekávám, že mi poskytne tajné vojenské kódy, a ne jen obyčejný recept na jídlo…
Moje dcera se na chvíli zamyslela, jako by se snažila vzpomenout na nějaký tajný rodinný recept, který by ji mohl zachránit v této situaci. „No, víš, on to vlastně dělá dost jednoduše,“ začala. „Nejdřív uvaří špagety v osolené vodě, dokud nejsou al dente. Potom je scedí a nechá je chvíli odpočinout. Zatímco se špagety vaří, připraví si omáčku.“
Zamyslela se a pokračovala: „Obvykle použije kousek másla, které na pánvi rozpustí, a pak přidá na kostičky nakrájenou šunku. Nechává ji chvíli opékat, dokud nezačne vonět. Někdy přidá i trochu smetany, aby byla omáčka krémovější. A nakonec to všechno smíchá dohromady s špagetami.“
Slyšela jsem, jak v jejím hlase zaznívá hrdost, když mluvila o způsobu, jakým její muž vaří. „A nezapomene přidat ani parmezán, ten je tam vždycky! Všichni ho milujeme. Je to tak jednoduché, ale přitom to chutná skvěle. A víš, že v tom je ta kouzelná část? Je to vlastně takové rodinné jídlo, které si vždycky užíváme společně.“
Přikývla jsem a usmála se. „To zní báječně. Myslím, že bychom to měli zkusit spolu udělat. Mohly bychom jeho recept oživit a přidat do něj něco nového. Možná nějakou zeleninu nebo koření, co říkáš?“
Moje dcera se zasmála. „To by bylo skvělé! Můžeme z toho udělat malý kulinářský experiment. Kdo ví, třeba na to přijdeme s něčím ještě lepším. A pokud to nevyjde, alespoň si užijeme zábavu při vaření.“
Tak jsme se rozhodly, že se pustíme do vaření špaget a pokusíme se vykouzlit vlastní verzi tatínkova receptu. Bylo to skvělé odpoledne plné smíchu, vzpomínek a nových chutí, které nás ještě více spojily jako rodinu.
